Jak se Gingiva rozhodla pro medicínu - co dělat, když nevím?

Jelikož se mi škola už pomalu blíží a já se ještě pořád nedostala k tomu, kvůli čemu jsem tento blog vlastně zakládala - pomoci vám s přijímacími zkouškami -  rozhodla jsem se, že to napravím a trošku potuním svojí přijímačkovou sekci.

Začala bych nejspíše svojí bloudivou story. Jak jsem již zmiňovala, měla jsem s výběrem školy celkem trable a tak jsem si možná prošla věcmi, se kterými dost lidí zkušenosti nemá. Tím myslím konkrétně profitesty a školní psycholožku, na které bych zde chtěla udělat takovou minirecenzi. 

Asi ne  zrovna každý je na tom se sebepoznáváním tak bídně jako já a pro někomu tahle úvodní kapitolka s přijímačkami zrovna nepomůže, ale nesmím přeci házet všechny no jednoho pytle a už jenom kvůli tomu jednomu člověku z tisíce tento článek smysl má. Navíc přeci musíme brát věci  chronologicky! Takže - nejdůležitější krok č. 1 - ujasnit si priority a cíl a až následující příprava s jasnou motivací a tahem na bránu!

Gingivin příběh ve zkratce:

Chodila jsem na osmileté gymnázium s všeobecným, ale spíše humanitním zaměřením. Byla jsem vášnivá sportovkyně a tak jsem toho upřímně škole moc nedala. Moje studijní výsledky sice nebyly nijak otřesné, vždy jsem se držela průměru. Zároveň jsem ale pro školu neudělala nikdy víc, než bylo potřeba a sbírka dvojek s pár trojkama mi na vysvědčení vždy stačila J (motivace pro průměrňákovi!:))

Zhruba před dvěma lety, tedy někdy na začátku septimy, se mi začala čím dál tím častěji objevovat v hlavě myšlenka „co dál?“. Začalo mě lekat, že všechen volný čas a energii věnuji svým koníčkům a že ze školy neumím vůbec nic (nebyl to jen pocit). Cítila jsem, že se blíží čas, kdy bych se měla rozhodnout, co od života chci - jestli studium a nebo další rozvíjení svého hobby.

Uvažovala jsem přirozeně o tom, že se na veškeré studium vykašlu a budu dělat jen to, co mě baví. Tuhle myšlenku jsem ale posléze zavrhla a rozhodla vydat tou ověřenou a poněkud jistější cestou - vybrat si vejšku a vystudovat jí.

Zpočátku jsem ani nevěděla, jestli se vydat spíše humanitním nebo přírodovědným směrem. (To vysvětluje i moji půlroční účast na právnickém semináři). Oblíbené předměty se totiž časem měnily a většinou to byly prostě ty, ze kterých jsem měla dobré známky ( ale zase  moc často mojí snaze nebo dovednostem neodpovídaly).

Nebyla jsem na nic vysloveně antitalent, zároveň mi nic nešlo ani trošku samo. Moje znalosti byly ve všech předmětech více méně na bodu mrazu. Vše mně bavilo nebo vlastně nebavilo zhruba stejně, ale věděla jsem, že si jsem schopná se zaujmout vlastně čímkoli. (Ne, nyní to nepovažuju za velkou výhodu.)

V průběhu 1. pololetí septimy jsme ve škole hromadně absolvovali „profitesty“. Tehdy jsem jim přikládala velkou váhu a byla jsem připravena se podle jejich výsledků dál zařídit.

Pro ty, kteří nevědí, o co se jedná:

Profitesty bývají často organizovány různými pedagogicko-psychologickými poradnami. Po zaplacení zhruba 100 Kč je vyplníte a podle výsledků vám doporučí budoucí povolání a škola.
Testování trvá několik hodin a ve škole jsme pro něj měli vyhrazený celý den.
Začíná se slohem, kdy si můžete vybrat ze dvou témat. Prvním bylo "popiš tvůj všední pracovní den" - což si podle mě logicky většina lidí, kteří tyto testy absolvují s tím, že chtějí pomoci, představit neumí a druhým tématem byl životopis - který ale podle mě výsledkům moc nepomůže. Dále následují již testy, které zkoumají intelekt, paměť a studijní předpoklady.

Po dokončení testů vám psycholog určí termín, kdy se máte stavit na konzultaci výsledků.

Konzultace trvala zhruba půl hodiny. Rozebrali se výsledky jednotlivých testů a psycholožka setkání ukončí nějakým "závěrem" a doporučení.

Kdybych to měla celé nějak zhodnotit, tak musím zpětně říci, že tyto testy pro mě byly spíše ztrátou času a energie než pomocí. Je sice fajn zjistit, že jste nadprůměrní, s konkrétním výběrem školy vám to ale moc neporadí.
Celé vyhodnocování testů mi přišlo dost povrchní a nekonkrétní - paní prostě jen vzala tabulky a srovnávala mě se zbytkem naší populace. Jelikož jsem psala pouze životopis a nikoli svůj budoucí pracovní den, tak mi zpětně přijde, že si ten sloh ani nepřečetla. Navíc bych i lehce zkritizovala některé typy otázek, které mi přišly dost slaboduché - člověk přesně věděl, co má zakroužkovat, aby mu vyšlo to, co chtěl...

Jelikož mi tedy profitesty moc nepomohly, snažila jsem se dále zjistit, jaké mám možnosti. Radila jsem se s rodiči, kamarády.. na nic jsem nepřicházela. Věděla jsem, že ať se rozhodnu pro jakýkoli obor, budu muset zabrat. Cíle jsem si však nízké nekladla. Nejvíce se mi líbila práva, medicína a veterina. A právě práva byly jednu dobu i mým favoritem! Po půl roce navštěvování právnického semináře jsem si ale uvědomila, že to není nic pro mě. 

Protože jsem byla vážně v rozpacích, tak jsem dokonce párkrát potupně zašla ke školní psycholožce.
Co se psycholožek týče, tak bych je v žádném případě nechtěla házet do jednoho pytle. Myslím si, že rozdíly mezi nimi mohou být doopravdy velké. Nicméně se ale obávám se, že jen málokterá vám jednoznačně řekne, co tedy máte dělat. Možná to není ani v popisu její práce, ale právě to jsem já potřebovala. Její návštěvy vypadaly zhruba tak, že se mě ptala na oblíbené předměty. rodiče, mé záliby.. ale nad těmito věcmi jsem logicky uvažovala už dávno předtím sama. 

Já osobně tedy bohužel opět nemůžu říct, že by mi poradila nebo pomohla, ale jisté vyústění ta setkání měla. Rozhodli jsme se, že se budu orientovat přírodovědným směrem, kterým by mohla být medicína, přírodověda nebo veterina. Jelikož je základní příprava na tyto školy stejná - ovládat látku z biologie, chemie a fyziky, odhlásila jsem se z právnického semináře a začala jsem navštěvovat seminář z chemie a přeorientovávat se.

S chemickým seminářem jsem se rovnou přihlásila i na kurz od Tutoru. Po druhém pololetí, které jsem tedy pro změnu absolvovala v přírodovědném duchu, jsem se více méně pouze ujistila, že neumím vůbec nic.

A to byl první impuls k tomu, abych se na medicínu začala připravovat sama.

O kurzech a přípravě ale až v následujících článcích, které už pro vás budou mít možná stěžejnější význam :)

Na konec bych vám chtěla dát pár následujících rad:

Komunikujte s ostatními. Snažte se zjistit, jaké možnosti máte. V dnešní době je výběr co se škol, oborů a uplatnění týče nesmírně široký. Vysoké školy nejsou jenom práva, medicína a VŠE a s každou touto školou můžete dále nakládat dosti různě.

Snažte se doopravdy poznat samy sebe. Co VÁS baví, co Vás bude zajímat, těšit a co vás bude naplňovat.

Snažte se zároveň rozhodnout pokud možno brzy a začít s časnou přípravou. Do této přípravy se ale počítá i "dávat pozor při hodinách". Ano, mě se taky zdálo, že výuka ve škole je mi k ničemu, ale věřte tomu, že když pochopíte školní látku, je to ten nejlepší základ, pro vyzrání nad otázkami v přijímacích testech!