Určitě medicínu..?

Než přihlášku na medicínu vůbec podáte, je podle mě důležité ujasnit si, zda je to doopravdy to, co chcete. Čeká Vás totiž hodně práce a budete potřebovat velké množství energie. Bez silné motivace je tak učení na přijímačky skoro vždycky odkázáno k neúspěchu... 

Asi si teď musíte říkat, že jsem se v bílém plášti viděla již od dětství a že se mi to říká. Ale nebojte, opak je pravdou a sama vím moc dobře, jak těžké někdy může být hledat tu správnou cestu a nakonec se rozhodnout. Pochybovala jsem a pochybuji doteď. Snad právě proto začínám tímto článkem.

Znám lidi, kteří operovali plyšové medvídky už málem jako batolata.(tichá závist těm, co znají sami sebe). Někdo však patří mezi věčné pochybovače a hledače, kterým nakonec nezbude nic jiného, než přestat v jednom okamžiku hloubat a prostě se do něčeho vrhnout - a to byl i můj případ. Takže pokud chcete něco opravdu pořádného, uděláte nejlíp, když si jednoho krásného jasného dne řeknete: "budu doktor a nic mě nezastaví" a vrhnete se do práce.

Před tím by ale bylo dobré se zamyslet, jaký život Vás čeká na škole a  po skončení studia, co od medicíny vlastně očekáváte a co Vám ve skutečnosti může přinést. V následujících bodech jsem se pokusila shrnout své myšlenky k tématu -  domněnky člověka opravdovou medicínou zatím absolutně nedotčeného.

+ v každém případě je to CHALLENGE

Já si nízké cíle při výběru VŠ nekladla. Řekla jsem si, že jde o mou budoucnost a proč si teda nestanovit ten opravdový GOAL. Slevit se dá vždycky...V úvahu přicházela medicína, práva, veterina... Už jen „dostat se“ na tyhle vejšky není žádná prdel (natož pak na zuby). Protože práva jsou pro mě moc abstraktní, veterina jen jedna v Brně (to jsem ještě netušila, že skončím v Plzni :D) a četla jsem článek o nezaměstnaných absolventech, zbyla medicína.

Jen na okraj - nemám vůbec nic proti zemědělkám a peďákům  -sama jsem si na tyto školy nakonec dávala přihlášku s tím, že by se to vlastně taky dalo :))- pokud by nevyšlo jinak nic,  nějakou jistotu, že nebudu muset do pracovního procesu, jsem mít chtěla.

+ nejste TALENTI

Přesně to byl jeden z hlavních motorů, které mě na medicínu hnaly. Nikdy mi nic speciálně nešlo, ani mě nebavilo. Když jsem něco chtěla, musela jsem se rozhodnout a hodně se tomu věnovat - a tato strategie mi i pravidelně nosila ovoce ("ťuk ťuk). Navíc jsem ale jeden z těch šťastlivců, kteří si umí najít zalíbení v ledačem. Kdybych tak měla pro něco bezmeznej talent... ne bezmeznej... stačilo by jen malinké nadání, který mi mě posouvalo nějakým konkrétním směrem! Tak bych si rozhodně šla za ním, protože medicína bude asi mor...:D

+ medicína je KONKRÉTNÍ

Jeden z důvodů, proč jsem upřednostnila medicínu např. před právy. Přijde mi, že jako doktor se zkrátka budu zabývat věcmi, který aspoň částečně uvidím, případně budu mít povědomí o tom, jakou mají podobu. Budu řešit konkrétní problémy, ne abstraktní názvy a pojmy, které pro mě nabývají nejasných významů.

+ medicína je SMYSLUPLNÁ
+ vidíte VÝSLEDKY

Tyto dva body se nejspíš týkají převážně zaměstnání. Studium se Vám asi sem tam smysluplné zdát nebude, úkol a poslání doktora je jasný. Pokud doktor dělá práci tak, jak má, myslím, že jeho hodnota je nesporná.

Jsou činnosti, které vykonáváte, ale výsledek prostě nespatříte nikdy, možná si ho ani nedovedete představit. Jako doktor nebo zubař se snad budete zabývat konkrétními problémy a budete se je snažit řešit, když se Vám to povede, musí to být uspokojující a motivující k další práci.

+ jako doktor JSTE NĚCO

Ano, taky nepatřím mezi příznivce tohoto "kastovního" systému, kdy se lidi hodnotí především podle titulu a sama se těmto předsudkům snažím spíše vyhýbat, ale doktor prostě  má ve společnosti jisté specifické postavení, které není vůbec špatné.

+ NUDIT se nebudete

Přestože jsem na medicínu ještě ani nenastoupila, mám takové tušení, že o zábavu mi bude v příštích letech postaráno :)

_________________________________________________________________________________

- nejspíš medicíně budete muset leccos OBĚTOVAT

Ano, ještě na medicíně nejsem, nevím tedy, jaké oběti mě čekají. Ale jenom přijímačkám jsem už dala víc než dost. Musela jsem přestat s mým největším koníčkem, tou jedinou věcí, která mi kdy šla!!( „sentimentální chvilka“)

Neříkám, že je to nezbytností, ale jelikož ještě v září byly moje znalosti na bodu mrazu, musela jsem skončit s každodenním dojížděním na tréninky a spokojit se s jedním tréninkem sportu týdně. Taky mi zbyl BĚH (jo, je to humus, ale za hodinku jste mrtví a ready na další várku učení) a domácí cvičení s youtubem. :D Kamarádské vztahy jsem bohužel mimo školu nijak zvláště pěstit nestačila.:(

- medicína žere ČAS

Jsou školy, kam stačí zajít 2-3x za týden a občas si hodit nějakou tu zkoušku. Jako medici budete do školy chodit nejspíš každej den a dost často se po škole se budete učit. Počítejte s tím, že svým spolužákům na právech či VŠE budete závidět.

- medicína je BĚH NA DLOUHOU TRAŤ

Jestli jdete na medicínu, měli byste se připravit na to, že než se stanete vaším vysněným kardiochirurgem, čeká vás prostě téměř celoživotní učení a vzdělávání. Samotné studium trvá (v případě všeobka) 6 let (už to je o rok víc než většina jiných škol), je však nutné si uvědomit, že absolvování je nový začátek dlouhé cesty.

- nejspíš se budete muset smířit s tím, že se budete učit TELEFONNÍ SEZNAMY NAZPAMĚŤ

Opět se opakuju, zatím nestuduju. Stačí ale jen malilinko nahlédnout do Čiháka, kde vidíte jeden obrázek a okolo něj zhruba tak 9354248132123748 popisků.. Věřím ale tomu, že jistě všechny nabyté vědomosti plně využiju a že to nebude v žádném případě ztráta času a nervů! :D

- STRES a ZODPOVĚDNOST

Hold v ne každé práci jde o lidské životy.. (ať žije zubařina!)

Tak toto jsou zhruba nejzákladnější body, se kterými na medicínu jdu. Mé očekávání se může změnit a třeba zjistím, že jsem sama šáhla pěkně vedle. Zda byla moje volba správná, to se uvidí až za pár měsíců třeba let.

Vidíte, že klady převážně převyšují nad zápory, pokud tedy máte pocit, že je medicína pro Vás, jděte do toho se mnou!

Ještě mě napadá že to, že studujete medicínu vůbec neznamená, že za každou cenu musíte být doktoři, kteří jsou denně v kontaktu s lidmi a běhají po špitále. Pokud zjistíte, že s pacienty pracovat nechcete, můžete se například uplatnit ve výzkumu. Takže možností uplatnění je také více :)